Byl jednou jeden Ukrajinec ...
... ve zlém se rozešel se šéfem organizováného gangu, když mu nezaplatil za práci, kterou pro něj vykonával, a to z důvodu budoucí neochoty dále spolupracovat, o níž se šéf gangu dozvěděl. A proto se rozhodl pro vlastní rozvoj, když se vydal na pospas osudu a vyrazil po vzoru českého Honzy do světa. Brzy se uchytil, dařilo se mu více než dobře, a tak si déle než dvě léta užíval daleko od svých kamarádů a kamarádek. Nakonec ho srdíčko přivedlo zpět do rodné vlasti. Zpočátku začal své myšlenky, které pochytil za dobu svého pobytu za hranicemi naší země, nabízet a hnát do hlav druhých. Pravda, tak tomu bylo i před odchodem do světa, jenže nikoli v takové síle a intenzitě. I když stále své myšlenky nabízí druhým, tak postupem času na intenzitě své pravdy a chybách druhých konečně ubírá. Mezitím začal opět pomáhat partě, která oficiálně spadá pod onoho šéfa gangu, který mu nezaplatil před odchodem do světa. A pomáhá více než dobře. A to i za okolností, které jsou pro normálního smrtelníka nenormální. Pět let v sobě nosil zranění, o kterém nevěděl. A během pracovní činnosti s partou přicházely a přicházejí další a další, ale on je v sobě dusil a dusí. Ví se, že neměl radost z toho, když mu jeho nadřízený upřel jednoho krásného odpoledne možnost pomoci a raději jej šetřil na příští týden. Po poslední šichtě se ale bude muset pravděpodobně šetřit sám od sebe, protože mu v nestřeženém okamžiku spadl na nohu těžký předmět. Přes veškerou bolest šichtu nakonec dokončil a na konci málem přišel ke zranění hlavy, kterou obětoval ve prospěch party. Stanovisko lékaře pro příští dny je jednoznačné a nyní se zdá i reálné pro onoho dělníka. Moudřejší však bude v neděli u bazénu ...
(z rubriky "Trochu s nadhledem")